Reklama
 
Blog | Eliška Cílková

Detroit a Frida

Detroit v roce 2015, aneb článek z podzimního Reportér Magazínu, který jsem slíbila zveřejnit.

 
Americký Detroit. Pro mnohé symbol krachu, zoufalství a kriminality. Přesto ve městě existuje klenot – a to muzeum s vynikající sbírkou.

(text: Eliška Cílková)

 

RÁMEČEK

Kus amerických dějin

Historie města Detroit sahá až do počátků 17. století. V té době však ještě nikdo netušil, jak zásadní roli sehraje ve formování amerických dějin. Snad největší rozkvět zažil Detroit v dobách Henryho Forda. Roku 1913 zde postavil první mechanizovanou montážní linku na světě, která se považuje za začátek masové výroby aut. Město prosperovalo, za prací se do něj stěhovalo černošské obyvatelstvo z chudého Jihu. Rasové nepokoje ve zdejších továrnách a segregace, projevující se například vystavěním zvláštních čtvrtí pro černošské a bělošské dělníky, jakoby předpovídaly děsivou budoucnost Detroitu. Veškerý život zde totiž závisel na ekonomické situaci automobilových firem General Motors, Chrysler a Ford, které neustály vlnu krizí provázející sedmdesátá a osmdesátá léta. Dne 18. července 2013 byl vyhlášen oficiální bankrot města Detroit. Město se z něj dostalo až o rok a půl později.

Do Detroitu přijíždíme večer. Vzdálené panorama mrakodrapů v dosud fungujícím centru sice působí honosně, ale naši cestu lemují prázdné továrny a opuštěné čtvrti. Míjíme i to, co zbylo po obrovské fabrice General Motors.  Prázdné detroitské budovy jakoby vyprávěly příběhy, které se zde odehrávaly. Působí děsivě, ale tajemně zároveň. Ne náhodou se Detroitu říká „padlé město“. Padlo po té, co jej opustily automobilky, které dávaly lidem práci.

Fabrika Ford General Motor Company

Ve tmě se všechno ztratí

Počet vybydlených domů v Detroitu neustále roste – město je postupně strhává, protože se stávají centrem zločinnosti. V Detroitu se nachází 78 000 opuštěných budov, a statisticky je tam také největší počet vražd ročně. Ve tmě se přeci jen všechno ztratí, říkám si, když pozoruji temné město, kterému před dvěma lety došly peníze, a tak už nemá ani na zaplacení pouličního osvětlení.

“Nemuseli jsme si platit ubytování, a mohli jsme si na těch pár dní rovnou koupit dům, když jsou tu na prodej za dolar” říkám s nadsázkou dvěma kamarádům, kteří mě doprovází. Jeden z nich pracuje jako biolog, a ten druhý je šéfem jedné z pražských neziskovek, která se zaobírá rizikovou mládeží z ulice.  Komunitní zahrady, práce s dětmi ulice, nebo kus historie Fridy Kahlo – každý z nás zkrátka přijel do Detroitu hledat něco jiného.
 

Americký sen

Brzo se mi naskýtá bizarní pohled. Obrovské vily s krásnými terasami lemují nádhernou ulici, která vypadá jako z amerických rodinných komedií. Jenomže na druhý pohled člověk zjistí, že se ocitl v ulici duchů, protože každá druhá vila zeje prázdnotou, a na každé třetí visí tabule s výzvou od města, že nedojde-li k zaplacení a neozve-li se vlastník do tří dnů, tak bude stržena.

bl2a

Nedokážu si představit, že bych v takové ulici žila. Po chvíli se ovšem naplňuje můj děsivý scénář. Zjišťujeme, že se naše ubytování nachází právě v jedné z těch ulic, která je obydlená jen asi z patnácti procent. Jenom to je vidět až na druhý pohled.

Detroitská ulice, foceno z auta

 

Nekup to

„Tohle bydlení jsme koupili před třemi lety,“ povídá paní, od které si pronajímáme byt ve spodním patře obrovského domu. „Stálo to jen pět tisíc dolarů, no nekupte to.“

„Ale jak se vám tu žije?“ ptám se jí. „To vám nevadí, že když vyjdete ven, tak jdete po ulici, kde mají téměř všechny domy vymlácená okna?“

„Víte“ podívá se na mě „život v Detroitu opravdu není jednoduchý, ale to jsme věděli. My jsme sem totiž přišli, protože bychom si nikde jinde takhle velký dům se zahradou koupit nemohli. Máme navíc velkou výhodu v tom, že nemusíme být v centru města. Můj manžel maluje obrazy a já jsem doma s dětmi. Takže jsme zkrátka pořád doma. Každý chce žít americký sen, a jinde bychom dům nezaplatili. “ popisuje trend, který se v posledních letech opravdu v Detroitu čím dál více objevuje. Aneb kdo není závislý na práci ve městě, může si dopřát královské bydlení za směšnou částku. Co na tom, že bydlí v celé ulici sám..

sen

Druhý den ráno se s hrnkem v ruce procházím po naší terase. Linoucí se vůně čerstvě zalitých čajových lístků by sice mohla asociovat běžná rána, přesto si ale pořád nemůžu zvyknout na svou novou ulici, ze které už všichni sousedé odešli. Po chvíli vyrážíme na další průzkum, a cestou zastavujeme na místní benzínce. Benzínka vypadá docela udržovaně, ale mezi regály s prošlými sušenkami postávají vyhaslé postavy lidí, jež zde zřejmě tráví celý den. Přes dvě neprůstřelná skla se na mě hispánská paní za kasou mile usmívá.

“To se vám stalo tady?” ukazuju prstem na čelo, kde má paní velkou jizvu.

“Ale no jo” mávne rukou a směje se “ale už je to naštěstí dobrý, no. To bylo před dvěma lety.”

Co se týká demografického složení Detroitu, tak se jedná spíše o černošské město. Oficiální čísla říkají, že je zde 81% černošského obyvatelstva, 10% bělochů a 5% hispánců.

Jak je ta paní asi ráda, že má práci, napadá mě, když odcházím a míjím stojící postavy v benzínce, které mne sledují.

benzinka

Městská prérie

Později navštěvujeme čtvrti, které zůstaly zcela prázdné. Americké rodinné domky jsou typické tím, že jsou postavené ze dřeva a podléhají rychlé zkáze. Přímo ze silnice jsou tak vidět propadající se podlahy uvnitř, protože žádný z domů v této čtvrti nemá dveře. Pak následuje ulice, kde jsou všechny domy napůl shořelé.

Postapokalyptický výjev však brzo končí, protože po dalších pár set metrech se ocitáme na místě, kde už není dočista nic.

detroit

prerie

Městská prérie – takhle se prý říká detroitské části, kde dřív stávalo několik ulic, které byly srovnány se zemí: zůstalo jen pár nefungujících pouličních lamp a pravidelná řada vykukujících hydrantů. Říká se ale, že tato městská prérie je jednou z nadějí pro lepší detroitské zítřky, protože ve městě existuje mnoho skupin, které se snaží tyto plochy změnit v komunitní zahrady. V mnohých případech se jim to už podařilo. Městské zemědělství je v současné době významným trendem v USA i v Evropě a v Detroitu se poslední dobu rozvíjí čím dál více. Představuje jednu z nadějí pro jeho lepší zítřky.

zitrky

 

Miliardy v obrazech

Uprostřed města však stále funguje to, co mně do Detroitu přitáhlo ze všeho nejvíce – zdejší Institut umění. Málokdo by navíc čekal, že lze uvnitř rozpadajícího se Detroitu nalézt světlou udržovanou muzejní budovu plnou návštěvníků, která uchovává miliony v obrazech.

Dějiny muzea jsou proto plné kontroverzí. V dobách největší krize Detroitu se uvažovalo o tom, že by se celé rozprodalo, protože by se tím splatita část dluhu. Jeho cena se odhaduje na několik miliard dolarů, muzeum vlastní sbírky, které by mu mohla závidět slavné newyorské The Museum of Modern Art anebo Metropolitní muzeum. Picasso, Rembrandt, Degas, Matisse, anebo Cézanne jsou zde samozřejmostí, a mezi špičkami lze nalézt například autoportrét Van Gogha, Fuseliho The Nightmare, anebo dvojitý portrét Andyho Warhola. Nejeden z obrazů zde vystavených tedy přesahuje cenu i 100 miliónů dolarů.

Když tímto institutem procházím, říkám si, jak je paradoxní, že přežil, když se okolní budovy hroutí. Poté přicházím do jeho malého nádvoří, které je odshora dolů pokryto nástěnnými malbami Diega Rivery a vypráví jeden z nejzajímavějších detroitských příběhů.

diego

fresky

 

Diego a Frida

Diega Riveru, který byl manželem slavné Fridy Kahlo, pozvali do Detroitu v roce 1931, aby tu rok působil a vytvořil cyklus 27 fresek, které měli zobrazovat právě průmyslovou výrobu ve Ford Motor Company. Tento cyklus je dodnes označován jako Národní kulturní památka a Diego jej nazval „Detroit Industry“. I pro Fridu však znamenal život v Detroitu zásadní roli v uměleckém postupu, která ale byla vykoupena i těžkými životními zkouškami.

V Detroitu Frida namalovala například slavný obraz Henry Ford Hospital, reflektující potrat vlastního dítěte, nebo Self-Portrait on the Borderline Between Mexico and United States. V něm jsou k vidění kouřící komíny fabriky Henryho Forda, kterými upozorňovala na průmyslovost a kapitalismus amerického světa.

Detroit – město paradoxů anebo přízrak očekávaného kolapsu civilizace? Ptám se sama, když z Detroitu odjíždím..

Frida Kahlo: Between Mexico and United States, 1932

Frida Kahlo: Between Mexico and United States, 1932

 

 

Reklama