Reklama
 
Blog | Eliška Cílková

Výstava Björk v MoMA Museum

V New Yorku minulý týden odstartovala výstava Björk, která dokumentuje zpěvaččinu kariéru od vydání jejího prvního debutového alba z roku 1993 až po současnost. Přestože mnohé zahraniční recenze nešetří ostrými kritikami, domnívám se, že je výstava mimořádně důležitá a přínosná. Společně se podíváme dovnitř. 

Hudebnici Björk není třeba dlouze představovat. Tato islandská zpěvačka, skladatelka, textařka, producentka a herečka má na kontě mnoho sólových alb a řadu významných ocenění. Nejnovější album „Vulnicura“ vyšlo 20. ledna 2015 a link k jeho celému poslechu můžete najít pod článkem. Za „Tanec v temnotách“ získala v roce 2000 v kategorii „Nejlepší herečka“ cenu na MFF Cannes a v roce 2001 pak dva zlaté Glóby v kategoriích „Nejlepší herečka-drama“ a „Nejlepší originální píseň“. Výstava v MoMA Museum v New Yorku trvá od 8. března do 6. června 2015.

Hned ve vstupní hale muzea jsou k vidění čtyři hudební nástroje, které Björk použila na své předposlední album Biophilia. Jednou za čas zde postupně rozeznívají. Prvním z nich je robotický nástroj „Gravity Harps“, využívající přirozený pohyb čtyřech kyvadel, díky kterým vznikají hudební tóny. Odkaz na podrobnou dokumentaci tohoto nástroje z dílny Andyho Cavatorty přidávám na konec článku. Dalšími z nich je „Gameleste“, jenž propojuje tradiční indonéský gamelan s celestou a „Bespoke pipe organ“ stojící vedle něj. Čtvrtým nástrojem je „Tesla Coil“ – Teslův vysokovoltážní elektrický transformátor, upravený jako funkční hudební nástroj pracující s elektřinou. Tesla Coil má poměrně nenápadný design a důmyslně visí na stropě, takže lze snadno přehlédnout a možná proto jsem se i v leckerých recenzích dočetla, že jsou zde hudební nástroje pouze tři. Pro lepší představu přikládám krátké video, kde si je můžete poslechnout Bespoke pipe organ a Gameleste. (Tesla Coil, Gravity Harps a další materiály kdyžtak mohu později nasdílet zájemcům zvlášť.)

 

Reklama

 Bespoke Pipe Organ a Gameleste.

 

Tesla Coil 

 

Výstava pokračuje ve druhém patře, kde je rozdělena do dvou kinosálů. V prvním z nich je ke zhlédnutí úchvatné desetiminutové video „Black Lake“, jež bylo natočeno v islandských v jeskyních a lávových polích a funguje zde jako odkaz na nejnovější Björčino album Vulnicura. Ve druhém kinosále se pak člověk může zaposlouchat do videoklipů, které vznikaly od roku 1993 (První album „Debut“) až po současnost. 

Ve třetím patře výstava pokračuje v poměrně malém prostoru, který nese název „Björk – songlines“ a proto je nutné mít speciání lístek na určitý čas, bez kterého se nedostanete dovnitř. (Ten se ovšem dostává zdarma u bočních přepážek vstupní haly.) V této části jsou k vidění zpěvaččiny osobní věci, deníky, oblečení z videoklipů, šaty z červneých koberců a také slavní roboti z hitu „All is Full of Love“ z roku 2005.

  

Pokud bych měla v rámci tohoto článku vyslovit nějaký svůj subjektivní názor či postoj ke kritikám, tak musím přiznat, že je to právě třetí patro, které mne trochu zklamalo. Myslím si, že ho kurátoři museli směřovat na nenáročné diváky a možná i děti (což je plus). Tuto část výstavy totiž doprovází audioprůvodce, který člověku během procházení malého chodbovitého prostoru vypráví fiktivní pohádkový příběh o malé holčičce, jenž má posloužit k zorientování se v Björčině kariéře. Já měla odvahu ho vypnout už po dvou minutách, protože mne rušil od prohlížení exponátů. Vše je ale situováno v temném chodbovitém prostoru s výklenky, kde proudí lidé, takže člověk nemá moc příležitostí na klidné prohlížení. Na druhou stranu mě ovšem napadá, že je možná vůbec zázrak, že Björk k výstavě poskytla takto osobní anebo i kultovní věci, a tak za ně můžeme být koneckonců rádi.

 

 

Pro zajímavost ještě doplním, že britský The Guardian se vyjádřil slovy: „Fairyland meets the Hard Rock Café“ a New York Magazine si pro změnu vystačil jen se slovem „distaster“. A ani mnohé další plátky ostrou kritikou nešetřily.

Navštívit tuto výstavu však rozhodně cenu má (MoMA je navíc přístupná zdarma každý pátek 4-8PM). Mám-li však srovnat koncepčně podobné výstavy, tak musím říci, že výstavu „YOKO ONO“, již jsem navštívila ve Stockhholmském Moderna Muset v roce 2012 zatím nic nepřekonalo. I přes pár zmíněných maličkostí je však Björk v Momě velkolepým zážitkem, který zanechává mnoho dojmů.

 

Osobní tip:

V MoMA Musem se zhruba jednou týdně pořádají akademické diskuze ohledně aktuálních výstav. Včera odpoledne jsem se jedné z nich zúčastnila a velice dobře si popovídala s několika výtvarníky a experty na pop-kulturu o problému „identity/neidentity Björk“. Vystačilo by to na celý další příspěvek, který doufám v budoucnu napíšu. Důležité ovšem je, že je možné se těchto diskuzí zúčastnit zdarma, ale mají vždycky omezený počet míst. 

 

Zajímavé odkazy:

MoMA Musem

http://www.moma.org/

Gravity Harps

http://www.pattenstudio.com/pendulum/

Nejnovější Björčino album Vulnicura. Celé k poslechu na tomto odkazu. Vyšlo 20. ledna 2015

https://www.youtube.com/watch?v=f5ACtMLtMOg